Křehké téma: Strach
z autorské série autoportrétu "Temný přítel" 2020
Tyto autorské fotky vznikly roku 2020.
Můj vlastní strach mi odkládal jejich zveřejnění, ač jsem si byla
jistá jejich hodnotou. Hodnotou především, kterou mají pro mě.
Nyní vím, že toto téma není jen "moje" a slyším ho čím dál
častěji a chci na něj reagovat.
Umění vnímám, že by právě mělo odkrývat jednotlivé slupky a přimět pozorovatele k tomu, aby se zamyslel. např. líbí/nelíbí, vzbuzuje zájem či opovržení a proč? Prozkoumejte své nastavení, své obsahy a co to ve vás evokuje. Jaké emoce to vyvolává a co to o vás vypovídá... na téma strachu jsme se dostali i na mém seberozvojovém workshopu. A určitě s ním chci nakládat i do budoucna...
Čím nebo kým je pro Tebe strach?
Je to tvůj velký nepřítel? Něco co
Tě pohlcuje a paralyzuje, když ho potkáš? Jaké to je čelit a stát přímo
svému strachu. Nebo naopak vnímáš strach jako "temného přítele"*.
Kde se berou "bubáci"
Připomíná mi to historku mého
synka, když mu byli přibližne tři roky. Přišel za mnou do koupelny a že je
tam strašnej bubák a že se ho bojí. Bylo mi to divné, protože
nejedeme "strašící" výchovu. V tu chvilku jsem nevěděla,
jak to řešit...říkat mu, že to neexistuje, když ho tam vidí,
byla pro mě hloupost... Ani nevím, jak mě to napadlo, tak jsem
Vojtíka vyzvala, aby mi toho "bubáka" ukázal. Přizvala jsem "bubáka" do hry a komunikovala s ním, co tam dělá a vlastně proč tam
je...najednou jsme zjistili, že je to malej "Bubáček" a
ztratil se a sám se bál...dala jsem si ho do ruky a řekla mu, že
se nemusí bát, že je tu s náma a Vojtíšek se o něj postará,
aby se nebál. O té doby s náma "Bubáček" často trávil čas...a
po pár měsících sám zmizel:-)
Co to udělalo se mnou?
Díky tomuto
příběhu jsem si uvědomila své strachy a jak stačí strašně
málo na to, aby se něco tak hrůzostrašného přetransformovalo v
něco krásného a udělat dokonce z toho přítele!
Neživte svůj strach!
Princip je stejný i u nás dospělých,
pokud svůj strach budeme živit a nepodíváme se, kdo nebo co zatím
stojí...vyroste, stejně jako na mém autoportrétu "Temný
přítel". Vždyť jsem na fotce jenom JÁ, ale v jiném světle a co
to udělá...
A jak ze strachu udělat přítele nebo se ho aspoň nebát?
Postavte se mu a třeba zjistíte, že je to vlastně Bubáček, který není ještě opečovaný...a ten Bubáček můžete být vlastně Vy.
Rozhodně nemějte strach si dopřát péči, lásku, radost plnými doušky bez výčitek, že jste sobečtí...bez ALE, bez přesvědčení Něco za něco...Vždyť já si to nezasloužím apod.
Vyrůstala ve strachu od mala a dlouhá léta jsem měla noční můry, strach ze smrti, odloučení, strach být sama....
V rodině jsme měli nastavené vzorce strachu, že na každým rohu číhá nebezpečí. Před ztrátou/smrtí jsem byla chráněná a dělalo se, že to vlastně není... Na tyto témata jsem si musela přijít a hlavně je prožít až v dospělosti a o to to byl větší fičák....
Hlavu vzhůru!
Pokud cítíte, že se
o vás nějaký ten strach pokouší s laskavostí se na něj
podívejte, napište si z čeho máte strach, hoďte to na papír a
pokud jste tvůrcem, zpracujte si ho...
Na téma Strachu otevřu další seberozvojový fotografický workshop...Pokud Vás to oslovilo. Nezávazně se přihlaste a až bude dostatečný počet lidí...najdeme termín:-)
A pokud by Vás zajímal tento WS i pro nefotografy...má též nápad, jak ho vést.
Mějte se krásně a užívejte si života bez strachu!
Ráďa
z autorské série autoportrétu "Temný přítel" 2020
*Temný přítel - projekt stínoher od roku 2008-dosud